Moc myšlenky je ohromná, říkají Ctirad Hemelík a Jan Mühlfeit, osobnosti českého leadershipu
Hlava a vědomí. Neustále na ně spoléháme, ale nevěnujeme jim takovou péči, jakou si zaslouží. A pak se někdy stane, že udělají STOP. A přitom stačilo tak málo. Přinášíme vám druhou část našeho rozhovoru s leadery osobního rozvoje, ve kterém se zaměříme na to, jak bez újmy přežít nároky, které na nás klade práce a život.
Často zmiňujete pojem flow. Co to je a jak poznám, že ho zažívám?
Jan Mühlfeit: Být ve flow znamená, že na úkol máte potřebné schopnosti, naplno se soustředíte, bezpečně víte, že daný úkol zvládnete a vy se do něj tak ponoříte, že ztrácíte pojem o čase. Není tam ego, jen motivace zevnitř a vy máte jasnou představu o tom, co děláte a kam to má vést.
V současnosti se už málokdo dokáže plně soustředit na to, co dělá. A pokud o to opravdu stojí, musí to dělat vědomě a chce to sebeovládání. V čem je problém?
Jan Mühlfeit: Dlouhou dobu si lidé mysleli, že abychom mohli podávat optimální výkon, musí mozek pracovat na vysoké frekvenci. Což tak není. Abychom mohli podávat optimální výkon, tak jsou důležitá dvě čidla, která se musí vypnout ve frontálním kortexu. První je čidlo času – člověk přestává vnímat čas. Úplně se do toho děje a činnosti ponořuje. A druhé je čidlo interního kritika, kterému se říká amygdala. My jí na dětských kurzech říkáme opička, protože ta část mozku skáče z jedné věci na druhou a de facto nás rozptyluje. A moderní technologie – jako jsou např. chytré telefony jsou nejlepším krmivem pro opičku. To je důvod, proč se lidi nevydrží pořádně soustředit. A to je obrovská škoda. Pouze při plném soustředění totiž můžeme využít své talenty, jsme sami sebou a výrazně se posouváme.
Během meditací jsou tyto dvě věci jsou vypnuté a tím pádem mozek jede na velmi nízké frekvenci, které se říká Alfa – což je 8 – 12 Hertz, anebo pod tím ještě je Theta (4 – 8 Hertz). V těchto frekvencích se můžete snadněji dostat do podvědomí tím, že tam ukládáte nové informace, ale i zpětně si je z něj berete. Protože v podvědomí je nahrané všechno, co člověk prožije. Ale je tam i vše, co má geneticky dáno tj. zkušenosti z těch předchozích generací. Nervózní lidi si ale do podvědomí zkrátka sáhnout nemohou.
Mluvíte o ní rádi, vysvětlete mi, prosím, o čem je kvantová fyzika?
Jan Mühlfeit: Kvantová fyzika je o tom, že všechno je energie. Že člověk je energie. I myšlenka je energie. Dlouhou dobu se lidi dohadovali o tom, co je myšlenka. Dodneška to pořádně nevíme. Ono se to rodí někde v tom podvědomí. Myšlenek máme asi 60 tisíc za den. 90 % myšlenek se opakuje. A vy dáte té myšlence znaménko kladné, tak to je kladná emoce, cítíte se dobře, jste veselí. Záporná emoce – cítíte se špatně. Problém je ten, že většinou nám ta opička udělá emoční únos a vybírá negativní myšlenky. A opička se dá samozřejmě trénovat. A toto by měli lidé pochopit. Naši předkové se učili zkušeností. Nebyly žádné tomografy, EEG a takové. A v podstatě všechno, co se oni naučili, tak nám moderní věda dokumentuje, že to je skutečně pravda. Například, když člověk není schopen ovládat svoji mysl, když se nemůže soustředit, tak nemůže být nikdy ve flow, v tom optimálním výkonu. To nejde.
Seminář s Deepakem Choprou se blíží. Určitě na něm v rámci leadershipu zazní pojem synchronicit. Jak je může člověk uplatňovat i v byznysu?
Ctirad Hemelík: Já k tomu dám jeden příběh, který mám rád. Často ho vypráví můj kamarád Libor Wittassek: “Lev 23 hodin denně spí. 55 minut kouká, co by chytil a pět minut chytá“. Příběh je o tom, že není potřeba být pořád na lovu. Takže když se na to podívám jako byznysman nebo podnikatel, je to spíš o pozorování, jakým způsobem to probíhá. A být v těch dobrých okamžicích tam, kde mám být. Což se do nějaké míry dá pojmenovat synchronicita. Ale synchronicita se buď děje člověku nahodile, že si to ani neuvědomí, anebo člověk jede v nějakém tónu svého podnikání, že si synchronicity vyhledává. A já si myslím, že když si to člověk takhle nastaví, ušetří spoustu času a energie. Protože synchronicita nebo takzvané „náhody“ se nedějí nahodile.
Takzvané „náhody“ se nedějí nahodile
Jan Mühlfeit: Už jsem v předchozím rozhovoru hovořil o knize Biology of Belief. A mám taky příklad – nedávno jsem dělal rozhovor s Miss World 2006 s Taťánou Gregor Brzobohatou. Ta holka už od 12 let v noci sledovala přenosy Miss World. A představovala si to. A makala na sobě. To je jeden příklad člověka. Nejkrásnější žena 2006. David Svoboda – – Olympijský vítěz v pětiboji. Od 12 let si představoval, že vyhraje olympiádu. Naše myšlenky přitahují ty události. Je to jen energie.
Běžně se mi stává a věřím na to, že na někoho myslím a on mi zavolá nebo ho potkám na ulici. Dneska jsem byl na obědě s Michalem Jurkou, kterého jsem koučoval – šéfa Skansky pro střední a východní Evropu, ale předcházelo tomu to, že jsem několik dní před tím byl horách a říkal si: „Michal má čtyřicetiny, já tam nemůžu jít, protože jsem byl někde pryč. Tak mu hned po horách musím zavolat.“ A do pěti minut jsem dostal od něj dostal sms: „Půjdeme spolu někdy na oběd?“
To nejsou náhody. Ale člověk v to musí věřit. Kdybychom si nebyli schopni vizualizovat, tak žijeme jako kočky, psi nebo lítáme po ulicích po čtyřech. Vize člověku umožňuje pokrok. Vize je obraz světa, který ještě neexistuje, ale my mu uvěříme. Pokud mu věříme bezmezně, tak se to většinou stane. A pokud je nějaký vizionář a ostatní lidi začnou bezmezně věřit v to, co věří on, tak to mění svět. Bill Gates, Steve Jobs, Gándhí a další lidi. Elon Musk dneska – i když tam ještě není, ale směřuje tam. Moc myšlenky je ohromná.
Samozřejmě i negativní myšlenky mají moc. Já jsem mozek prozkoumal. Učím se zkušeností, nejen když jsem byl absolutně na špici té globální ekonomiky, ale i během mé deprese, kdy ten váš filtr 120 bitů za sekundu, kterým zkoumáme realitu (a okolo nás je 11 milionů bitu za sekundu), je totálně černý. A je černý tak, že vidíš černé kočky, černá auta, slyšíš pořád houkačky a začneš přemýšlet. Ten příběh začne být negativní a pořád se zhoršuje. Chceš mít odpojený mozek, ale ono to nejde. To je ta opička (amygdala), která se zblázní. Ale to, co se stalo mně, bylo důsledkem toho, že jsem mentálně neodpočíval. Protože po těch stavech flow jsem odpočíval jen fyzicky, např. jsem šel běhat. A žil jsem v tom, že mozek může jet pořád – že to je perpetum mobile. A to samozřejmě není. To mi vydrželo do padesátky a pak to bouchlo. Pak Höschl řekl: Kopecký, Mühlfeit nejtěžší pacienti za 40 let praxe.
Trochu jste se dotkli termínu kolektivního vědomí, kdy se prostřednictvím myšlenek lidé propojují. Jaký na to máte názor?
Jan Mühlfeit: Já jsem to zažil párkrát. Ale nevím, jestli to bylo kolektivní vědomí. A popíšu vám, o co jde. Existuje flow u jednotlivců, kdy člověk podává optimální výkon, kde je vypnutý čas i opička současně, tak i flow u týmů nebo skupin lidí. A teď řeknu, jak se to projevuje a jaké jsou spouštěče/triggers. Trigger je, když každý člověk v rámci skupiny nebo týmu dělá něco, co ho nesmírně baví. Všimnul jsem si toho třeba u muzikantů nebo u mých lidí nebo když dělám nějaký sport. Když dělají, co je baví, to je jedna věc, ale ještě významnější je, když je mezi nimi synergie. Že jeden člověk je dobrý v něčem a ten druhý v něčem jiném a oba to o sobě vědí. Nemusí si ani nic říkat. Mají nějaký společný smysl. Jsou inspirovaní. Protože podle mě, v momentě, kdy ten člověk používá maximálně ty své přirozené talenty a geny a ještě dělá něco, k čemu má emoční pouto, tak tam existuje to flow. Při kolektivním vědomí, lidi spolu nekomunikují slovně, ale nějak si pomocí té energie informace vyměňují. Je to neskutečné, když to opravdu funguje, ale lidé to velmi podceňují. Máme daleko vyvinutější neverbální komunikaci, body language, řeč těla. Mluvená řeč je tu asi deset tisíc let. A takto jsme schopni takto komunikovat. Kolektivní vědomí je do značné míry neprobádané, ale myslím si, že něco takového existuje.
Možná, že i díky sociálním sítím se ve světě děje to, že čím dál víc lidí přemýšlí o tom, že se musí udělat něco s touto planetou. Tady není plán B. Tady není planeta B. Tohle není planeta A. To je jako v podniku mám plán A a B. Ne to nejde. A pokud se lidi budou chovat doposud, tak tu planetu nepředáme dalším generacím. Já vždycky cituju Adama Smitha, což byl duchovní otec kapitalismu – ve svém díle The Wealth of Nations říkal, že: “Profit a care – to znamená zisk a péče, můžou jít ruku v ruce“. On to tam vysvětluje na příkladu řezníka, že řezník vydělává, ale krmí ostatní lidi. A my jsme se hodně soustředili na ten profit, ale nesoustředili jsme se na tu péči o ostatní, péči o lidskou společnost, péči o přírodu.
Když se podíváte, co dneska učí ty leadery, co učí byznysové školy nebo školy, které generují politiky, tak se zaměřují hlavně na profit, ale ne na péči. Nebo velmi málo. Myslím, že díky technologiím si je mladá generace těchto globálních problém daleko více vědomá než ta moje. Projevuje se to například tak, že ta mladá generace je daleko víc vysazená na zážitky, než na pocit něco vlastnit. My totiž devastujeme přírodu a společnost, protože chceme něco vlastnit.
Jak kolektivní vědomí popisuje Deepak?
Ctirad Hemelík: Já bych to shrnul do věty, že Deepak popisuje oba dva pohledy. Ten první pohled je relativně dost spojený s egem. Tzn. Já to tvořím, jsou to mé myšlenky, a pak druhý pohled, jestli tady nad námi neexistuje nějaké morfogenetické pole, ve kterém jsou všechny myšlenky dávno napsané a my si je jenom tak čteme. Anebo to může mít ještě další přesah. Přeci o tomhle ještě tolik nevíme. O mozku víme asi jen 6 %.
Člověk řekne kolektivní vědomí, představuje si ho jako takový společný mrak našich myšlenek neboli cloud. Stačí se kouknout, jak mozek generuje myšlenky. Ale je to opravdu náš mozek, co je generuje, anebo jsme napojení na kolektivní cloud celou dobu, a jen se domníváme, že ty myšlenky jsou naše? Zjednodušeně řečeno: co když to tak je celou dobu a my se domníváme, že máme každý svoji vlastní myšlenku? A přitom jsme třeba připojeni na „internet“ stejně jako mobily, do nějakého cloudu myšlenek mimo tělo.
Pokud se chcete dozvědět víc, začít naplňovat svůj potenciál a žít úspěšnější a šťastnější život, přijďte na seminář Jedenkrát, kde setkáte s mnoha zajímavými osobnostmi osobního rozvoje (Jan Mühlfeit, Deepak Chopra, James A. Cusumano, Roger James Hamilton a další) nebo prožijte celý den Deepakem, načerpejte cenné informace a zažijte „AHA“ momenty na akci Limitless leadership.
Nečetli jste první část rozhovoru? Tady je:
Velké díky Ctiradovi Hemelíkovi, Janu Mühlfeitovi, redakci magazínu Business Animals, která PR článek publikovala k příležitosti eventů Deepaka Chopry – Limitless Leadership, Jedenkrát
PR článek – Monika Součková
