Myšlení první ligy Marie Diamond: „Neúspěšní lidé se budou hodně vymlouvat, protože se bojí změny“

Globální transformační koučka, motivační spíkr, mistryně Feng Shui, kmotra knihy a filmu „The Secret“ – na tom všem má zásluhy Marie Diamond, jedna ze 3 top spíkrů celodenního semináře Myšlení první ligy, kterého je BusinessAnimals.cz mediálním partnerem. Sama na sobě si vyzkoušela, že dostat se do tzv. „první ligy“ jde, chce to jen žít v prostředí, které vás inspiruje, a musíte být ochotní pro svůj sen udělat cokoliv. Třeba i opustit svou komfortní zónu. 

 Marie, vy v Praze a Bratislavě vystoupíte v červnu na Myšlení první ligy. Co si máme vlastně představit pod názvem „myšlení první ligy?“

Myšlení první ligy pro mě znamená něco jako dát si cíl, předsevzetí, dát to nejlepší ze sebe. Myslet globálně, dosáhnout věcí na globální úrovni. Od svých 15 let, kdy jsem měla nehodu, je mým cílem dotknout se 5 milionů lidí. Mám dosah na lidi, můžu jim odevzdat něco, co sama vím.  Aby oni sami mohli naplno využít to, co v nich je, splnit si své cíle a změnit svět. A já jim pomáhám toho dosáhnout, dostat se co nejblíže. Na semináři „Myšlení první ligy“ tedy budu s lidmi sdílet, jakým způsobem jsem já dosáhla první ligy, a tím jim třeba pomůžu to taky dokázat.

Jak jste se k takovému myšlení vůbec dostala?

Začala jsem studovat kvantovou fyziku, když mi bylo 15 let, asi to nebylo typické pro patnáctileté děvče. Zažila jsem to díky jedné zkušenosti, kdy se všechno, tedy energie, propojilo v jedno a tehdy jsem měla první spojení. Přešla jsem na duchovní neboli spirituální cestu, ale samozřejmě jsem velmi analytický člověk, takže jsem se snažila to nějakou vědeckou, vědomou částí vysvětlit. Vlastně moje druhá nejoblíbenější věda byla matematika. Jeden z mých učitelů matematiky mi představil kvantovou fyziku, jak funguje, jak existuje a to byl ten čas, kdy jsem pochopila, že na tomto principu funguje spiritualita, duchovno.

„I velmi úspěšní lidé potřebují pomoci“

Můžete uvést na nějakém příkladu, jak to funguje?

Lidé jako např. Einstein, kteří se zabývali kvantovou fyzikou, měli tyto věci velmi dobře nastudované, ale měli i ten spirituální zážitek, který uměli pojmenovat a dát jako by do určitých formulí a teorií. Kdy pravá strana mozku je intuitivní a ta levá je logická, uměli to propojit. Někdy, když se u nás stane takové duchovní nebo spirituální poznání, tak v kvantové fyzice mu dáme nějaké místo, jak ho odůvodnit, jak ho vysvětlit.

Máte nějaké zábavné zkušenosti?

Pracovala jsem s hodně celebritami, jeden z NEJ byl Spielberg a pracuji i s top řečníky z celého světa. Stejně tak jako s některými networkovými a multilevelovými společnostmi – s majiteli nebo řediteli těchto společností. I s tisíce prodejci, kteří se živí touto formou. I velmi úspěšní lidé potřebují pomoci. Když jste nejlepší v tom, co děláte, jste v první lize. Jako Steven Spielberg. Lidí vždycky koukají na své vzory ve svém oboru a rádi se s nimi poradí. Některé věci mu dobře nešly v jeho osobním a pracovním životě. Chtěl získat Oscara, ale nedařilo se mu. Přišla jsem za ním do kanceláře, seděla za jeho velkým stolem a nemohla nikde najít všechny jeho Oscary. Jeho žena mi řekla, že je má v ložnici. A já, že to není dobré místo, že na Oscarech se pracuje v kanceláři, a ne v ložnici. Další den jsem přišla do jeho domu a zeptala se ho, proč je má v ložnici. Řekl mi, že miluje, když se v noci vzbudí a jde do koupelny a může se na ně dívat. A to byl ten důvod, proč se mu nedařilo získat další ocenění. Přemístil je tedy do kanceláře, kde jej motivovali a inspirovali a vedli k tomu, aby získal další… A další rok Oscara opravdu získal.

 

„Proč Feng Shui? Prostředí vás musí inspirovat a podporovat“

Co z toho plyne?

Jakmile chceme tedy něco získat, tak potřebujeme, aby nás naše prostředí inspirovalo, podporovalo. Kolikrát vidíme, že lidé chtějí jít do první ligy, ale nemají podporu. Je důležité mít pořádek i v kanceláři. Prostředí vás musí inspirovat.

Měla jste někdy problém s egem celebrit, aby vůbec přijali Vaši radu?

Co se týká světových celebrit, neměla jsem takovou zkušenost. Mají za cíl být ve svém oboru nejlepší. Jsou tedy velmi otevření dělat změny, které jim pomohou. Často vidím, že ti úspěšnější jsou více otevření, než ti méně úspěšní. Protože mají nastavené, že chtějí být nejlepší a jsou ochotni pro to udělat všechno. Když jim řeknete, udělejte tohle nebo tohle, jdou do toho. Mám na starosti i méně úspěšné lidi, kteří zůstávají ve statusu neúspěšných. To znamená, že se jim nechce opouštět jejich komfort. Takoví lidé se budou hodně vymlouvat, protože se bojí změny.

Bála jste se taky vystoupit ze své komfortní zóny?

Pamatuji si na okamžik mnoho let zpátky, než jsem se stala známou, kdy mi můj spirituální učitel řekl, že jakmile bude chtít ovlivnit miliony lidí, musím se stát známou. Ale tahle myšlenka se mi moc nelíbila. Moje ego je takové opačné, že bych raději nemusela. Ale nezbylo mi nic jiného než se smířit s touto cestou, že pokud budu chtít uspět, musím být vidět. Musela jsem to přijmout, abych mohla pomoci ostatním. Moje ego šlo tedy bokem, dělám to ze srdce, vím, že je to poslaní a že dokážu pomoci mnoha lidem. 

 „Mnoho lidí se na konci dne nepodívá, jaký to byl den, nevyhodnotí si jej“

Co si myslíte, že je tím největším uspokojením?

Záleží na tom, kde se v té evoluci lidé zrovna nachází. Jde o 7 stupňů vědomí. První level je, když jsou lidé spokojení se základními hodnotami, jako je jídlo, bydlení. Lidé budou na této základní úrovni šťastní, pokud budou mít tyto hodnoty zabezpečené. Ale na 7. úrovni budu šťastný pouze, když splním své poslání. Když by se to mělo dát na polovinu, na 4 level, je to level srdce. Představa je taková, že by měl být člověk šťastný většinu svých dní a být vyrovnaný.

A toho dosáhneme jak?

Děláš to tím, že jsi vděčný za to, co máš a kým jsi. Sdílením toho štěstí pomáháš těm druhým. Jde o zadostiučinění. Mnoho lidí se na konci dne nepodívá, jaký to byl den, nevyhodnotí si jej. Dívají se jen na to, co nestihli a co ještě musí. Ale jak se jim může podařit druhý den vstát s dobrou náladou, když jdou spát s pocitem, co vše nestihli. Radím tedy, aby chodili spát s myšlenkou, které tři věci udělali dobře a co se jim povedlo.  A aby za to poděkovali a pochválili se. Minimálně můžeme poděkovat za život, jídlo a za to, že dýcháme. Je to hlavně o tom, aby lidé byli napojení sami na sebe a dělali aspoň malé krůčky.  Ono se to postupně bude zlepšovat.

 

Na přípravě článku se podíleli Monika Součková, Helena Kohutová a Petra Vajová. Za realizaci rozhovoru děkujeme Dáše Černé Gejdošové a redakci magazínu Business Animals při příležitosti PR článku k eventu Myšlení 1. ligy

 

Foto: Archiv Marie Diamond